Název

nocování školáků

Popis

Slavnostní rozloučení se školáky

začalo ranní přípravou sváteční tabule. Všechny děti, nejen školáci, připravovaly v jídelně barevné „ubrusy“ s dekoracemi. Nejmenší děti měly prostor pro hru v upravené lehárně.
Paní učitelka Petrošová pomohla připravit sváteční snídani, které nikdo z dětí neodolal. (jen vypěstované ředkvičky chutnaly málokomu).
Po snídani paní učitelka začala vyprávět zajímavý motivační příběh o zklamaných skřítcích, kteří hledají ztracenou lesní vílu Přesličku.
Přeslička utekla z místních lesů kvůli hroznému nepořádku, pořezala by si bosé nožky. Děti věděly, že jsme již před měsícem lesík v okolí uklízeli. Našli jsme tam velmi mnoho nepořádku a skla, ale vílu žádnou.
Děti v herně kouzlily se šátky a vytvářely lesní skřítky z přírodnin, vymýšlely jim jména a opakovali jsme si názvy stromů.
Po povídání nás čekalo slavnostní rozloučení na Obecním úřadě v Liptani. Paní učitelka Čadecká pronesla slavnostní řeč a všichni jsme se s našimi předškoláky rozloučili.
Školáci se těšili z pěkných dárků, ale ještě více se těšili na hledání lesních skřítků. Nemohli se dočkat, až mladší děti odejdou z MŠ a my se vydáme k místní myslivecké chatě, kde přenocujeme.
Hry na zahradě, sváteční oběd i vlastní příprava odpolední svačinky na zahradě, to vše připadalo předškolákům hrozně dlouhé.
Až ………….. konečně odešel poslední kamarád. Vzali jsme na záda batohy a vydali se k chatě.
Než jsme si vybalili a seznámili s prostředím, trošku jsme se vydýchali a pak jsme se vydali do „uklizeného“ lesíku hledat skřítky, aby nám pomohli najít cestu k lesní víle.
Děti tvořily přímo v lese z přírodnin skřítky, které tam nechaly. Žádné živé lesní totiž nenašly, ale uslyšely zpěv – tak krásný, že musel být „vílí“.
Když už bylo šero, vrátili jsme se do lesa, abychom zjistili, zda naši lesní skřítkové neožili. Ale viděli jsme něco překrásného.
Víla se vrátila, tancovala mezi stromy bosými nožkami, děti se jí nebály, spíš se k ní stále přibližovaly.
Prožitková hra byla nádherná a paní učitelce Petrošové, která hru připravovala se veškerý čas a úsilí vrátily při pohledu na nadšené děti.
Víla nám ještě zatancovala kolem ohně, když jsme se vrátili do chaty. My učitelky jsme už byly unavené, ale děti byly přitisknuté k oknu a potmě sledovaly, jak víla děkuje za čistý les.
(kdyby vílu dělala některá z učitelek, děti by to snadno odhalily – ale naše pomocnice byla úžasná – a děti ještě asi půl hodiny vydržely mlčky sledovat).
Ráno děti s pomocí připravily palačinky a začali přijíždět rodiče, aby si své nadšené děti odvezli.
Myslím, že nocování zůstane dětem (i učitelkám) velmi dlouho v paměti.
Budeme vzpomínat na den plný her, pokusů a překvapení i noc protkanou sny o pořádku v lesích a víle.

Nastavení